

Není nad to, když firma ví, co chce. Třeba jako u focení, kde bylo už od začátku zřejmé, že nepůjde „jen tak o nějaké“ focení několika tváří. Zadání bylo jasné: vyhotovit portrétní fotografie pro nové webové stránky, sladit snímky s firemním vizuálním stylem, promítnout do fotek duši regionu (který je alfou a omegou fungování organizace) – a vytvořit reprezentativní a zároveň přirozené portréty. Ve výsledku tedy nejen „hezké fotky“, ale vizuálně konzistentní prezentaci lidí, která bude fungovat napříč webem i sociálními sítěmi.
Představa poměrně konkrétní, a rozhodně ne neřešitelná. I když už se blížily podzimní sychravé dny, volba byla jasná – bude se fotit venku. Fotili jsme ve třech různých termínech, s různými světelnými i povětrnostními podmínkami i zbarvením přírodních kulis. S tím se ale fotograf musí popasovat.

Doporučuji předem komunikovat základní požadavky na oblečení – a to jak styl, tak barvy (samozřejmě po domluvě s vedením firmy). V zadání může zaznít např. smart casual, tmavé barvy, omezení výrazných vzorů, žádná velká loga. Čím jednodušší instrukce, tím větší šance, že je všichni dodrží. Zároveň je dobré počítat s tím, že Vašimi pokyny se nebude řídit 100 % lidí. Bohudík AI technologie dnes umožňují bez větších problémů měnit barvy a samozřejmě ladit další nedostatky, které pozitivní výsledný dojem umocní.
Projděte si okolí organizace a vyberte pravděpodobné místo focení, které odpovídá stanoveným požadavkům. V ideálním případě si vezměte fotoaparát a nějakou modelku s sebou a cvakněte pár testovacích fotek.
Ve spolupráci s asistentkou firmy či jakoukoliv jinou šikovnou a organizačně schopnou zaměstnankyní dané organizace domluvte možné termíny focení (samozřejmě s ohledem na kalendáře kolegů) a vypište alespoň dva, ideálně tři, aby si mohl vybrat každý. Po přihlášení stanovte harmonogram, dle kterého budou lidé v daný termín na stanovené místo chodit.

Ne každý se cítí komfortně před objektivem – a už vůbec ne před kolegy. Stres z toho, že „se na mě všichni dívají“, dokáže zablokovat i jinak sebevědomého člověka. Proto je důležité, aby lidé chodili na focení postupně a až bude hotový jeden, pošle dalšího (popř. ve firmě koordinuje asistentka). Diskrétní prostředí pomáhá vytvořit přirozenější výraz i jistotu.
Otázky typu „půjde trošku upravit účes?“, „nebude vidět tenhle pupínek, že ne?“ jsou zcela běžné. Citlivá retuš není o změně identity, ale o zamaskování dočasných nedokonalostí. Cílem je, aby se odstranily rušivé elementy – a aby se celkový výsledek lidem líbil. A proto doporučuji – dejte lidem finální snímek k následné úpravě vybrat, protože to, co se líbí Vám, nemusí být jako ideální fotografie pro ně.

Pokud je to možné, zkuste vykouzlit pohodovou atmosféru. Ocení ji zejména ti, kteří se fotit nechtějí nebo přicházejí s obavami. Někdy (!) mohou pomoci kolegové, kteří fotografovaného před samotnou „klapkou“ rozptýlí či rozesmějí. A také myslete na to, že krátké předchozí vysvětlení toho, jak focení probíhá a co vlastně mohou zaměstnanci očekávat, výrazně snižuje možnou nervozitu. Lidé přicházejí připraveni a vědí, že nejde o žádnou „zkoušku“.



